50 let PK Třebusice - historie část II.

Pokračujeme v mapování naší 50-ti leté historie futsalového klubu PK Třebusice. Po minulém vyprávění o našem vzniku a fungování klubu v osmdesátých letech až do postupu do Oblastní ligy v roce 1995 přiblížíme ve 2.díle období klubu v letech 1995 - 2007, kde jsme se průběžně ocitli na hraně rozpadu a následně prošli obrozením, které vedlo k jednomu z největších úspěchů historie klubu a gradovalo postupem do divize A a vítězstvím v okresním přeboru našeho B-týmu.

50 let futsalu ve Třebusicích

Historie klubu II. (1995 - 2007)

V minulém vyprávění jsme se vydali do široké naší historie od roku 1976 a končili jsme vítězstvím ve slánské lize v roce 1995, které nám zaručovalo účast ve vyšší soutěži - Oblastní lize Středních Čech, též nazývané 3.liga.

Do soutěže jsme na podzim 1995 vstoupili ve velkém stylu. V první polovině sezóny jsme zaznamenali pouze dvě porážky a drželi jsme skvělé 2. místo za suverénní Spartou Slaný, za námi končili mj.týmy Říčan, Kolína, Benešova, Týna n/Vlt. Střelecky nás táhli především nestárnoucí L. Geschnábel a M. Kubín, kteří celý ročník bojovali o titul krále střelců celé soutěže.

Výkony obou našich střelců byly oceněny i při vyhlášení ankety o nejlepšího hráče Kladenska roku 1995. Vítězem se stal právě L. Geschnábel a na 7. místě skončil M. Kubín.

Během podzimní části sezóny jsme také učinili důležitý krok v rozšíření naší hráčské základny. Poprvé v historii byl založen B-tým, složený z kombinace zkušenějších hráčů, mladíků a také fotbalistů ze sousedních Želenic, kteří v hojném počtu navštěvovali naše tréninky.

Další zajímavý milník zaznamenal tradiční novoroční zápas „Svobodní – Ženatí“ v roce 1996. Poprvé v historii jej řídil „pravý“ rozhodčí – uznávaná osobnost ze Slánska L. Kudrna, jelikož jak zápasy začínaly být více vyrovnané, bylo v nich více sporných momentů, které se museli rozhodnout bez rozhodčího a tak většinou platilo "právo staršího".   V utkání se naplno projevilo dravé mládí, když po letech porážek tým svobodných doslova přejel ženaté 7:1.

Poté následovala druhá polovina sezóny Oblastní ligy, která nás už nezastihla v takové formě jakou jsme čekali a chtěli mít a nakonec končili na konečném 5.místě. Individuální úspěch však zaznamenal L. Geschnábel, který se stal nejlepším střelcem celé soutěže.

Ve chvíli, kdy se zdálo, že vše funguje a futsal nám přináší radost, poznali jsme úplné dno, tým zasáhla tragédie. Dne 2. dubna ráno zahynul za naší obcí při cestě do práce při těžké dopravní autonehodě Petr Slanec – jedna z klíčových osobností třebusického futsalu, hráč i funkcionář. Byl to právě on, kdo tehdy tvořil pomyslný most mezi mladšími a staršími hráči. Byl široce respektovaný a společně s Janem Kubínem vedl tým od jeho vzniku. Život v klubu se na čas zastavil. Bylo velmi těžké vyrovnat se se smrtí šestatřicetiletého kamaráda. Na jeho počest jsme na několik let vyřadili dres s číslem „5“.

Jeho význam pro futsal na Kladensku dodnes připomíná Memoriál Petra Slance, pořádaný OKF Kladno. První ročník se uskutečnil už měsíc po tragické události. Původně plánovaný turnaj OKF Kladno měl nést název „Ligový pohár“, ale těsně před jeho začátkem byl na počest Petra Slance přejmenován, za což OKF Kladno děkujeme, zejména Pavlu a Zuzaně Nepilové, kteří se pod hlavičkou kladenského svazu futsalu o turnaj "starají".

Pro náš tým měl tento turnaj o to větší význam – a v jeho premiéře jsme ho dokázali ovládnout. Ve finále jsme porazili Spartu Slaný 4:3 a nejlepším střelcem turnaje se stal Petr Suk.

Na dalším zúčastněném turnaji ČIPO Cupu, největším turnaji pořádaném na Kladensku, jsme vybojovali 2.místo. Na podzim následoval 4. ročník Slánského poháru, kde jsme nepoznali hořkost porážky a slavili celkové vítězství. Nejlepším střelcem turnaje se stal nováček v našem dresu František Dočekal, čímž navázal na střelecké úspěchy našich hráčů z předchozích ročníků.

Úspěchy na turnajích se však bohužel nepodařilo přenést do další sezóny Oblastní ligy. V následujících dvou ročnících přišel výrazný útlum. Kvůli kolizím futsalu s velkým fotbalem jsme někdy hrávali v okleštěné sestavě, což nakonec vedlo až k dobrovolnému sestupu do okresního přeboru v roce 1998.

Široká hráčská základna, na kterou jsme byli předchozí dva roky hrdí, se postupně rozpadla. Část hráčů ze Želenic, kteří tvořili jádro B-týmu, se osamostatnila a založila vlastní tým ŽAR Želenice. Tomuto klubu jsme přenechali i pozici naší rezervy v okresním přeboru, která už po jejich odchodu nebyla schopna fungovat.

Někteří další hráči navíc dali přednost pouze velkému fotbalu. Klub tak musel řešit samotnému přežití. V některých obdobích tvořilo hráčskou základnu maximálně sedm hráčů.

Více než výsledky se tehdy řešilo, zda vůbec dokážeme nastoupit k zápasu a jak ho s minimálním počtem hráčů zvládneme.

Střelecky tým táhli především Martin a Pavel Kubínové, kteří ve třech sezónách 1998 -2001 dali společně v útoku 140 branek v okresním přeboru. Dále nastupovali Jaroslav a Václav Smetanovi, Petr Suk a Lukáš Kala. V brance měl pevnou pozici Petr Šultys. Občas se podařilo přemluvit i některé bývalé hráče, jejich účast však nikdy nebyla pravidelná. Futsal tak v Třebusících v té době postupně skomíral.

Před sezonou 2001/02 však nastal zlom, když tým přivítal několik nových tváří a právě díky nim můžeme hovořit o začátku novodobé historie klubu. Do klubu přišel Václav Zelenka, který se stal na více než deset let stálicí v brance našeho klubu, v poli postupně přibyli Jiří Macák, Libor Maliňák, Tomáš Kincl, Petr Zelenka. Na všech hráčích byla znát chuť do futsalu a porvat se o vítězství, navíc se vytvořila silná parta nejen futsalově, ale i lidsky, což bylo nadmíru důležité. Rozšířený kádr se tak projevil nejen lepší atmosférou v mužstvu, ale také kvalitnějšími výkony na hřišti. Hned v této sezoně jsme obsadili v okresním přeboru výborné 2. místo. 

Úspěšné období pokračovalo i během léta. Na největším futsalovém turnaji na Kladensku SOS/TAPO Cupu, dříve ČIPO Cup, konaném v Pozdni, jsme obsadili 3. místo a mohli konstatovat, že rok 2002 patřil k velmi vydařeným.

Do sezony 2002/03 jsme vstupovali s ambicí kvalifikovat se do nově vznikající soutěže krajského přeboru, která byla zařazena pod třetí nejvyšší soutěž – divizi. Podmínkou bylo skončit v okresním přeboru do 4. místa, což se našemu týmu podařilo splnit, a po několika letech jsme se tak mohli těšit na účast ve vyšší soutěži. 

Po skončení sezony přišla ještě úspěšnější část roku 2003. Nejprve jsme vyhráli Memoriál Petra Slance, následně jsme se vrátili do Pozdně na turnaj SOS/TAPO Cup, kde jsme po loňském bronzu tentokrát celý turnaj ovládli. Ve finále jsme dokázali porazit prvoligový tým Benago Praha!!! Třetí turnajové vítězství během dvou měsíců jsme přidali na turnaji v Blevicích.

V červnu 2003 nastal v našem klubu další významný i mimosportovní milník. Tehdy nás oslovili třebusičtí zastupitelé s návrhem, zda bychom nechtěli pořádat v místním sportovním areálu Dětský den. Této „hozené rukavice“ jsme se chopili a využili jsme příležitosti nejen vytvořit novou tradici, ale také se odvděčit za každoroční finanční podporu ze strany obce Třebusice na chod našeho klubu. Tím jsme založili tradici, která ve Třebusicích funguje dodnes již 23 let a patří mezi nejnavštěvovanější kulturní akce v obci.

Do sezony 2003/04 vstupoval klub hned do dvou soutěží. A-tým se představil v krajském přeboru, zatímco do okresní soutěže jsme přihlásili obnovený B-tým, který tvořili převážně mladší hráči, kteří začali dělat první futsalové krůčky, mezi kterými můžeme jmenovat J.Hinka, bratry Rychlé Libora a Lukáše, J.Valáška, M.Propílka. Klub zároveň se vstupem do krajské soutěže navázal spolupráci se sponzory, kteří nás dlouhodobě začali podporovat – Pekárnou Cvrčovice a společností TTC Telekomunikace.

V krajském přeboru si A-tým vedl solidně a 5. místo v konečné tabulce bylo hodnoceno jako úspěch. B-tým se navíc hned ve své obnovené premiéře umístil na 3. místě v okresní soutěži a vybojoval postup do okresního přeboru. Sezonu 2004 završila další velká radost – PK Třebusice podruhé za sebou vyhrál turnaj SOS/TAPO Cup, když ve finále porazil druholigovou Čechii Slaný 2:0, futsalově se v dresu našeho týmu blýsknul hlavně na turnaj „zapůjčený“ Tomáš Marek, v té době hráč druholigového Kladna, jak ve futsale, tak ve fotbale velkém, jehož čekal o dva roky později velký přestup do Baníku Ostrava.

Letní sezónu náš tým zahájil výjezdem mimo hranice okresu Kladna, když se zúčastnil turnaje Pálava Cup ve Velkých Věstonicích na jižní Moravě. V průběhu dvoudenního turnaje jsme měli našlápnuto k výbornému výsledku. Po prvním dni jsme ovládli svoji skupinu bez obdržené branky a v nedělním dopoledni jsme zvítězili i v navazující skupině, což nás pasovalo do role jednoho z hlavních favoritů pro play-off. Tam nás však čekala "studená sprcha". Ve čtvrtfinále proti týmu Policie Brno jsme se rychle ujali vedení 2:0, které jsme bohužel v závěru utkání ztratili. Zápas dospěl až do penaltového rozstřelu, ve kterém jsme nebyli úspěšní, a z turnaje jsme tak odjížděli zklamaní s konečným umístěním na 5.–8. místě. O to víc mrzí, že jsme za celý turnaj neprohráli ani jedno utkání v základní hrací době a přesto jeli 300 km zpátky s prázdnou...

V následujících dvou sezonách (2004/05 - 06) patřil A-tým mezi nejsilnější mužstva krajského přeboru. Až do posledních kol jsme bojovali vždy o postup do divize, ale kvůli několika zbytečným porážkám nám postup pokaždé těsně unikl. Přesto jsme dvakrát za sebou obsadili 3. místo. Individuálně nás táhli zejména střelci P.Suk a bratři Kubínové, kteří jak ve střelecké aktivitě, tak kanadském bodování se umísťovali na horních příčkách hráčských statistik soutěže, v obraně jsme se mohli spoléhat zejména na L.Kalu a J.Smetanu, navíc nebyl problém ve variabilitě týmu, kdy v krajské soutěži dostávali prostor také v případě doplnění hráči založené rezervy. B-tým si zatím budoval stabilní pozici i v okresním přeboru a sami jsme poznávali, že se tvoří silný generační ročník, když za klub postupně začali nastupovat i třebusičtí mladí hráči ročníků 1987-88, bratři Martin a Radek Šerákové, L.Kinský,  J.Šúlek a další.

Velkého úspěchu dosáhl tým v létě 2005, kdy jsme mimo náš region ovládli Chomutovský pohár, pořádaný místní asociací. Turnaje se zúčastnilo 40 týmů a PK Třebusice jím prošel bez jediné porážky, když naše tažení jsme zakončili vítězstvím ve finále proti obhájci trofeje Rangers Kadaň 3:1. Radost byla o to větší, když vítězné branky jsme dosáhli dvě minuty před koncem zápasu z přímého kopu P.Kubína, poté P.Suk skóroval třetí brankou ještě do prázdné branky soupeře, který se pokoušel zvrátit stav následnou power play. Nejlepším brankářem turnaje byl zvolen V.Zelenka, nejlepší hráčem jeho bratr Petr a tak jsme do Třebusic odváželi včetně poháru pro tým i individuální ocenění.

Jako mimořádnou sezonu mohl tým PK označit 2006/07. A-tým po čtyřech letech působení v krajském přeboru soutěž vyhrál a vybojoval postup do divize A, tedy třetí nejvyšší futsalové soutěže v České republice. Individuálně byl oceněn P.Kubín jako třetí nejlepší hráč soutěže, na 5.příčce byl zvolen ostatními kluby výborně chytajícící V.Zelenka. Aby úspěch nebyl poloviční, B-tým ovládl okresní přebor, a klub tak mohl slavit dvojnásobný mistrovský titul - DOUBLE!!! Oba týmy znamenitě „šlapaly“, hráčská základna a mix generací, které na sebe navazovali a navzájem si A-tým a B-tým pomáhali bylo to správné, co neskutečně sedělo.

Euforie z mistrovských oslav a sebevědomí se projevilo i v účasti našeho rezervního týmu na chomutovském DUHA Cupu, který za účasti 40 týmů vyhrál a navázal tak na úspěch áčka, které „dobilo“ Chomutov před dvěma lety.

Mezitím ještě nastupujeme do tradičního Memoriálu Petra Slance, kde obsazujeme 2.místo a "z hecu" z mistrovských oslav absolvujeme turnaj s modrožlutým přelivem na hlavě, někdo nasprejovaným, část hráčů "natvrdo" obarvená :-) 

Tým PK Třebusice se díky vítězství dostává i v roce 2007 do celorepublikové tiskové periodiky, když vychází první číslo futsalového časopisu "Futsal Fifa", kde náš tým zastupuje středočeský kraj.

Jak se týmu dařilo v divizi a jak to bylo dále se dozvíte příště…